Jezerní zrcadlo se zamlžilo zimou a osamělé Slunce se sklánělo k hřebenům tmavých vrchů. Něžně a s Láskou hladilo nehybnou hladinu. Někde tam, za zamrzlým zrcadlem, je teď druhé Slunce. Snad zas až roztaje led, osvítí jedno druhé svou září…

Oblohou se sunuly mraky, něžně hladily a konejšily, hovořily v obrazech. Náhle se z nich vynořila veliká Sova, rozpažila svá mohutná mračná křídla a přeletěla celou oblohou. V letu shlížela dolů svýma rudýma očima od červánků a houkala hluboko v zamrzlých vodách jezera. Na molu nad vodou stála dcera Země. Tak jako již mnohokrát. Chodila k jezeru plakat. Hledat sama sebe. Svůj pohled dnes upínala k západu a hledala cestu domů. Její srdce žhnulo Láskou, jemnou a trpělivou. „Mračná Sovo, doletíš-li na své daleké pouti až na druhou stranu Země, pohlaď svými křídly muže mého srdce.“

Začalo pršet. Naslouchala hlasu větru a kapek vody. Oranžová zář Slunce pak naplno zazářila a rozevřela se na hladině v cestu, která zvala vzhůru do svého jasu. Nořila se do jeho měkkosti a nechávala hladit všechny části sebe, které si přály být léčeny. Pak náhle ucítila zvláštní energii v zádech. Otočila se a spatřila duhu, která nad jezerem hrála všemi barvami, vystupovala z lesa a do lesa se zase zanořovala. Most mizející v oblacích, po němž odcházejí a přicházejí duše, které si zvolily život na Zemi. Poslouchala zvuky za zvuky a vnímala věci za věcmi. Naplněná úžasem pozorovala dva světy, které tak dlouho znala, ale které se jí stále nedařilo propojovat. Teď to byl jeden jediný. Jediný svět naprosté přítomnosti. Tady a Teď. Svět, v němž sen a skutečnost splývají v jedno. Svět, kde uvolnění dovoluje cestovat mimo čas a prostor a zároveň nahlédnout do studnice prastaré moudrosti uvnitř sebe sama.

Zhluboka se nadechla a nechala duhu proniknout do svého srdce. Vstřebávala všechny její barvy, a radost a Lásku, kterou to v ní probouzelo, posílala na sovích křídlech daleko za oceán. Zase si naplno uvědomovala důležitost odloučení, které se jí tolikrát zdálo být tak nekonečné. Přináší jí denně tolik darů! Tolik uvědomění a pochopení dříve nepochopeného. Tolik prožitků a setkání tváří v tvář sobě samé. Tolik léčení.

Chci být velkou ženou. Ženou s velkým srdcem. Chci být mostem, po němž přejdeš do Věčnosti.