Něco chce, abych se vrátila do svého břicha. Abych se zase vydala na Cestu. Jen já, moje bosé nohy a náruč Matky Země. Šumění lesů a vod, daleko do neznáma, bezcílně. Jen já a velikost Vesmíru. Ohně v lesích, za hranicemi času a prostoru. Vrátit se domů, učit se zas rozumět hlasům Všehomíra. Plnými doušky se napít ranních svítání stejně jako podvečerních bouří. K smrti se bát a zároveň tím růst, stát se zase součástí světa, do kterého patřím. Vrátit se domů.