Spřádání života

Občas se mě lidé ptají, proč háčkuju a pletu. Připadá jim, že jsou to činnosti pro babičky v důchodu. Já se na to ale dívám jinak… je to pro mě forma meditace.

Příst, tkát, plést,… splétat nejjemnější vlákna vlastního žití. Vědomě, s každým nádechem znovu a znovu. Naplno se účastnit vytváření vlastního života, být tvůrcem vlastní reality.

Při každém pletení, háčkování, tkaní či jakékoli jiné formě spřádání a splétání si připadám jako pavoučice, která tká svojí pavučinu. Uvědomuji si najednou mnohem širší souvislosti:

Stejně tak, jako splétám přízi nitku po nitce, očko po očku, aby z ní vznikl svetr, ve kterém se budu cítit krásně a příjemně, stejně tak v každém okamžiku splétám jednotlivými myšlenkami, pocity, slovy a činy „oděv“ vlastního života. Tvořím ho v rovině svého nitra. Záleží jen na mně, kolik barev do něj vpletu. Záleží jen na mně, nakolik při tom budu soustředěná. Záleží jen na mně, jaký život si vytvořím. A to mi háčkování a pletení vždy připomíná.

Vždycky si znovu a znovu uvědomuji, že je třeba pracovat vědomě, důkladně, pečlivě a trpělivě. Nitku za nitkou, očko za očkem, nádech za nádechem, den za dnem… vědomě splétat tenounká vlákna vlastní energie (myšlenek, emocí, přesvědčení, záměrů, snů a životní síly) a tvořit z nich pevnou a silnou „pavučinu“, která pro můj život zachytí jakékoli přání. Spřádat síť života tak, jak bych ho chtěla mít. Tkát nádherné vzory života, které oblečou mé bytí…

P1290842b s odkazem

Dalším, nemalým důvodem, proč pletu a háčkuju, je zkrátka fakt, že ráda tvořím. Líbí se mi, když mi pod rukama vzniká něco nového a jedinečného. Ráda vytvářím nové kousky oblečení, kterými si můžu ozvláštnit či přibarvit svůj život… :-)