Dualita – Jednota

Žijeme ve světě polarit. Ke dni patří noc, ke světlu tma, k teplu chlad, k mužskému ženské, k nádechu výdech, k životu smrt… jedno bez druhého by neexistovalo. Jedna polarita potřebuje druhou, společně tvoří dokonalý celek.

My jsme si však zvykli všechno posuzovat, hodnotit a rozdělovat na dobré a špatné, lepší a horší, pozitivní a negativní, bílé a černé, žádoucí a nežádoucí… Uvízli jsme v „buď anebo“ a úplně jsme zapomněli na tu duhu možností mezi tím.

V proudu Života je každý prožitek rovnocenný. A ač se nám často zdá, že to, co vidíme, cítíme nebo zažíváme, je „negativní“, daná situace nás může a má obohatit. Otevřít nám oči a srdce. Ten dar však lze spatřit, až když se dokážeme povznést nad jakékoli hodnocení a rozdělování celku. Když jen s tichou myslí pozorujeme, jak uvnitř nás slunce vědomí ozařuje těžké bouřkové mraky a z jejich spojení vzniká duha – barevný most mezi černobílými extrémy.

Mezi polaritami nezeje žádná nepřekonatelná propast. Jsou to jen dvě opačné stránky projevu, dva rozdílné stupně jedné skutečnosti. Mají jednu společnou esenci, vyrůstají ze stejné podstaty a společně tvoří dokonalý celek.